O Chorvatsku (Výběr Reader´s Digest : Všechno o Zemi)

(Výběr Reader´s Digest : Všechno o Zemi)

 "Bývalá Jugoslávská republika s malebným pobřežím byla na počátku 90. let postižena občanskou válkou"

    V 70. letech, když byl ještě pevně u moci maršál Tito, se mohlo zdát, že srbský a chorvatský národ jsou nerozlučně spojeny. Tato úvaha se ukázala tragicky mylná. Chorvatsko, jež leží mezi Jaderským mořem a Uherskou nížinou, vyhlásilo v červnu 1991 nezávislost a Evropským společenstvím bylo uznáno v lednu 1992. Mír, kterému se do té doby Chorvaté těšili, byl s příchodem nezávislosti pryč. Nejprve Srby ovládaná jugoslávská federální vláda neuznala nezávislost země a vypukly kruté boje. V lednu 1992 bylo dojednáno příměří a Chorvatsko se začalo rozvíjet jako nezávislý stát. V té době však Srbové už drželi velkou část chorvatského území a ve smíšených srbsko-chorvatských oblastech Srbové záhy rozpoutali „etnické čistky“ Tisíce Chorvatů musely opustit domovy a na třetině území Chorvatska byl vyhlášen nezávislý stát Srbská Krajina. Etnické čistky se vyznačovaly nesmírnou krutostí a padly jim za oběť desítky tisíc lidí. Když se konflikt prohloubil, vyslala OSN do země své ochranné jednotky. Boje však pokračovaly až do března 1994, kdy chorvatská vláda a vláda samozvané Srbské Krajiny podepsaly dohodu o příměří. Ale chorvatská vláda tehdy kategoricky prohlásila, že nezaručuje Krajině nezávislost a nedovolí její spojení se Srbskem. Proto mírové síly OSN zůstaly v zemi a kontrolovaly především nárazníkovou zónu mezi chorvatskými a srbskými nacionalistickými jednotkami. V srpnu 1995 podnikli Chorvaté mohutný protiútok a vyhnali Srby z Krajiny, takže jediným územím Chorvatska, které dosud zůstalo v držení Srbů, byla úrodná Východní Slavonie. Srbští civilisté, jejichž rodiny žily v Krajině po staletí, uprchli nebo byli hromadně vyhnáni ze svých domovů. Spojené státy neskrývaly své nadšení nad tím, že výrazně lépe vyzbrojená chorvatská armáda dobyla zpět toto území. V roce 1992 vyjádřila chorvatská menšina v Bosně a Hercegovině přání spojit se s Chorvaty v Chorvatsku. Mezi chorvatským, muslimským a srbským obyvatelstvem Bosny a Hercegoviny potom vypukla jedna z nejkrutějších občanských válek v dějinách lidstva. V únoru 1994 podepsali Chorvaté příměří s bosenskými muslimy a o měsíc později souhlasili s utvořením společné federace. Napětí v zemi však přetrvává.

Evropský vliv

    Historicky se území obývané Chorvaty rozkládalo i na jih od řeky Sávy a zahrnovalo Slavonii, pobřežní nížiny, jihozápad Hercegoviny, a dokonce i části Černé Hory. Chorvaté žijí na Balkánském poloostrově od 7 .století a byli pokřtěni římskými katolíky z Aquileje, Chorvatsko bylo od roku 1102 spojeno personální unií s Uherskem, později území ovládali Habsburkové. Pří pobřeží Jaderského moře zřizovali své kolonie Benátčané, z východu přicházeli Turci, kteří chtěli připojit zemi k Osmanské říši. Chorvatsko je politicky silně spjato se západní Evropou a nábožensky s Římem. Kulturně se však Chorvaté zařazují spíše do střední Evropy než na Balkán. Mnoho chorvatských měst se podobá rakouským či maďarským, zatímco města na pobřeží Jaderského moře s mírnými a vlhkými zimami a horkými slunečnými léty mají typickou středomořskou atmosféru a jsou odedávna oblíbeným cílem turistů.

    Chorvaté si společně se Slovinci a Makedonci uchovali vlastní jazyk, často i přes nátlak z ciziny. Srbochorvatština, úřední jazyk bývalé Jugoslávie, se skládala vlastně ze dvou jazyků, které i přes značnou podobu mají různou abecedu, výslovnost i slovník. I po 40 letech povinné výchovy mají mladí Chorvaté i Srbové potíže se čtením textu v druhém jazyce. Římskokatoličtí Chorvaté (a Slovinci) píší latinkou, zatímco pravoslavní Srbové (stejně jako Černohorci a Makedonci) užívají cyrilici podobnou azbuce.

    Rozdílná kultura byla možná příčinou toho, že mnozí Chorvaté se od počátku cítili nešťastni ve společném království Srbů, Chorvatů a Slovinců, které vzniklo po 1. světové válce v prosinci 1918. Chorvaté se během 2. světové války těšili určité nezávisti a za podpory německých a italských okupantů ustavili fašistický stát.

    Titův komunistický režim se zrodil jako partyzánské povstání proti německým okupantům ve 2. světové válce. Tito vedl povstalecké síly, které bojovaly jednak proti Němcům, jednak proti opoziční povstalecké skupině četníků. Po osvobození země v roce 1944 se velice populární Tito prohlásil za hlavu nezávislé Jugoslávie.

    V té době bylo Chorvatsko jednou ze šesti socialistických republik Jugoslávské federace. Titova politika podporovala rozvoj zemědělství, průmyslu a cestovního ruchu a otevřela Jugoslávii světu. Chorvatsko se 4 012 km dlouhým pobřežím zaznamenalo bouřlivý rozvoj celé pobřežní zóny.

    Turisté začali brzy proudit na slunné, ostrovy lemované pobřeží Dalmácie a na Istrijský poloostrov a přiváželi do země zahraniční měnu. Hlavními přístavy oblasti jsou Pula, Rijeka, Split, Zadar a Šibenik.

    Chorvatsko, jež bylo až do roku 1945 převážně zemědělskou zemí, také rozvinulo průmyslový sektor. Průmysl založený na dostatku energie a využití domácích surovin -dřeva, ropy, plynu, bauxitu, vápence a rud železa -je soustředěn v hlavním městě Záhřebu, Osijeku, Slavonském Brodě, Varaždínu a Sisaku.

Důsledky války

Chorvatsko mělo v roce 1994 rozlohu o málo větší než Slovensko. Dělí se na tři hlavní přírodní oblasti. Dolní Chorvatsko se rozkládá v úrodných nížinách podél řek Sávy a Drávy mezi zalesněnými vrchovinami a pahorkatinami -je to kraj statků, zahrad, lesů a zaoblených vrchů, jako například krásného pohoří Papuk západně od Osijeku s nejvyšším vrcholem 953 m. Města jsou s výjimkou Osijeku a Slavonského Brodu malá a jsou spíše zemědělskými tržišti. Na jihozápad od dolního Chorvatska leží horní Chorvatsko, členitý, větrný a místy hornatý neúrodný kraj s vysokými srážkami. Třetí oblast, vápencová Dalmácie, se táhne podél slunečného jaderského pobřeží a má typicky středozemní podnebí, které je ideální pro pěstování fíkovníku, olivovníku, vinné révy a citroníku. Před vypuknutím občanské války přitahovala Dalmácie ročně miliony turistů.

Před válkou bylo Chorvatsko druhou nejbohatší a nejprůmyslovější jugoslávskou republikou, kam jezdilo nejvíce turistů. Ale kruté a nelítostné boje postihly jak průmysl, tak cestovní ruch. Ušetřeny nezůstaly ani historické památky. V minulosti nebylo problémem vypěstovat více potravin, než činila spotřeba země. V letech 1991-94 se však vývoz zastavil. Průmysl byl v roce 1994 v troskách. Například provoz vodních elektráren; doprava a spoje byly v roce 1992 vážně narušeny, což vyvolalo značné hospodářské potíže, zejména v Dalmácii.

Těžkou ranou hospodářství byl velký úbytek turistů. V době nejhorších bojů bydleli v hotelech na pobřeží místo turistů uprchlíci. Počet uprchlíků byl v roce 1993 odhadován na 500 000 osob, převážně Chorvatů z Bosny a Hercegoviny a Krajiny. Řešení problému uprchlíků, zejména jejich ubytování, bylo společně s obranou největším břemenem státního rozpočtu. V polovině 90. let se začala situace chorvatského hospodářství zlepšovat a turistický ruch se opět začal velmi rychle rozvíjet.


 

Vyhledat loď l Kapitánské kurzy l Kapitánské průkazy l Počasí Chorvatsko l Počasí Řecko l Meteorologie l Pojištění kauce l Partneři l Mapa stránek I Chorvatsko apartmány
EUROMARINA 2010
Chorvatsko apartmány I ShoreHotel I Windsurfing l eShop4U l MujAndilek
x