Informace o Řecku

(Výběr Reader´s Digest)

"Země, která je kolébkou evropské kultury a dosáhla svého vrcholu již v době antiky, si v současném světě pracně hledá své místo."

 

   V 17. století napsal jeden cestovatel o Řecku :"Mysl je okouzlena, tělo unavené a oči potěšeny." Řecko je legendární země s krásnou přírodou, bohatým kulturním dědictvím a památkami nevyčíslitelné hodnoty.

    Před 2.500 lety bylo Řecko střediskem západního světa, kolébkou evropské civilizace a demokratické vlády. Moderní Řecko však prožilo občanskou válku a stále na ně doléhá dramatická politická situace a hospodářské potíže. I když starověká řecká města byla pokroková a úspěšná, příliš mezi sebou soutěžila o to, aby se stala středisky sjednoceného státu. Zejména Athény a Sparta spolu vedli nelítostný boj o moc. To hrálo do rukou jejich menších rivalů. Řecko však vzkvétalo i za období Římské říše, která ovládla Řecko v roce 146 p.n.l. a dokonce i v období Byzantské říše od roku 330 n.l. Ale roku 1460, sedm let po pádu Cařihradu (Istambulu), se Řecko dostalo do rukou Turků. Většina řeckého území se stala součástí Osmanské říše a zůstala pod tureckou nadvládou téměř 400 let. Toto období dodnes ovlivňuje řecké postoje v zahraniční politice. Po devítileté válce (1821-30) se Řecko stalo nezávislým královstvím, ale jeho dnešní hranice byly vytyčeny až po 2. světové válce.

Poválečné období

    V 1. světové válce bojovalo Řecko po boku Spojenců a po jejím skončení získalo nová území na úkor Turecka, které stálo na straně Německa. Mnoho Turků žijících v Makedonii a Thrákii poté opustilo zemi a odešlo dále na východ.Ve 2. světové válce bylo Řecko obsazeno německými a italskými vojsky, proti nimž bojovali řečtí odbojáři. Po britské invazi v listopadu 1944 okupanti zemi opustili, ale ještě dlouho po skončení války bojovali v horách komunistické partyzánské jednotky proti armádním silám. Krvavá občanská válka si vyžádala 120.000 životů. Partyzánské jednotky byly nakonec s britskou a americkou pomocí poraženy. Stalo se tak poté, co se jugoslávský prezident Tito nepohodl  s Moskvou a přerušil podporu řeckým komunistům.

    Občanská válka skončila roku 1949, ale politická nestabilita se v zemi projevovala ještě několik let. V roce 1967 provedl plukovník Georgios Papadopulos úspěšný vojenský převrat a mladý král Konstantin II. musel odejít do římského exilu. Roku 1973 vyhlásil Papadopulos republiku a stal se jejím prvním prezidentem. Po několika měsících byl svržen dalším vojenským převratem a moci se chopila nová vojenská vláda.

    Mezitím se zkomplikovali vztahy s Tureckem, a to vinou kyperského problému. Turecko obsadilo v roce 1974 severní část, což mělo za následek pád řecké vojenské junty. Demokracie se jen obtížně vracela do země, která ji zplodila.

    Řecko, jež původně vstoupilo do NATO roku 1952, obnovilo členství v Alianci po šesti letech v roce 1980 a rok později se stalo členem Evropského hospodářského společenství. Vedle významné finanční podpory získalo přístup na západoevropské trhy pro své zemědělské výrobky.

    Řeckou pevninskou krajinu charakterizují horské hřbety, hluboce zaříznuté mořské zálivy, četné poloostrovy včetně rozlehlého Peloponézu a ostrovy. Pohoří Pindos s nejvyšším vrcholem Smólikas (2.637m) se táhne napříč Řeckem od hranic s Albánií až po korintská záliv na jihu. Další horské hřbety se táhnou na jih a na východ k nejvyšší hoře slavného Olympu (2.917m) a dále až k Egejskému moři.

    I když téměř tři čtvrtiny území jsou hornaté se středomořský podnebím a neúrodnou půdou, zůstává zemědělství hlavní hospodářskou činností. Až do roku 1950 pěstovala většina rolníků plodiny jen pro vlastní spotřebu. Od té doby se však mnoho venkovanů přestěhovalo do měst a na venkově zůstala jen čtvrtina obyvatel země.

    Lesy pokrývají rozsáhlá území v Makedonii, Thákii a v pohoří Pindos. Lesy v nižších polohách padli za oběť zčásti lesním požárům, které jsou v suchých a horkých létech časté, a zčásti byli vymýceny.

    Jižní a střední Řecko tvoří vápencová krasová krajina, porostlá středomořskou vegetací z křovinami a řídkými lesy.

    Součástí Řecka jsou četné ostrovy a souostroví. V Jónském moři patří k největším Kérkira, Kafalonia a Zákinthos, v Egejském moři to je především Kréta, souostroví Kyklady, Severní a Jižní Sporady (nazývané též Dodekanézy) a mnoho samostatných ostrovů na sevru Egejského moře. Na Krétě se daří četným rostlinným druhům, od roku 1981 je tam biosférická rezervace. Oblast Atiky je proslulá léčivými bylinami a divoce rostoucími květinami, které dávají vynikající med. V horách rostou hojně jedle, v podhůří pak duby, buky a ořešáky. Na souostroví Dodekanézy se z pobřežních vod získává mořská houba.

Rolníci a námořníci

    Intenzivní zemědělství se soustřeďuje do úrodných nížin na východním pobřeží. V Thesálii ve středním Řecku se pěstují rajčata, bavlník a obilí, v makedonských nížinách podél řek Axios a Aliákmon ovocné stromy, v nížině řeky Strýmonas v Thrákii tabák a na poloostrově Peleopnézu stejně jako na Krétě se daří vinné révě, pomerančům a olivám.

    Dopravní spojení mezi většinou oblasti je nedostatečné, protože vzdálenosti jsou velké a krajina hornatá. Zemi spojuje především moře - Řecko má téměř 14.000 km pobřeží. Přes 89% dovozu a vývozu se také uskutečňuje po vodě. Na pevnině vedou hlavní komunikační tahy rovněž podél pobřeží. Řecko bylo jednou z posledních evropských zemí, která začala budovat v roce 1869 železnici.

    V Jónském a Egejském moři leží asi 2.000 řeckých  ostrovů, z nichž jen necelé dvě stovky jsou obydleny. Žije na nich 11.3% obyvatel. K turisticky nejzajímavějším patří ostrovy Kerkyra, Kréta, Mikonos a Rodos. Mají mezinárodní letiště, zatímco mezi ostatními ostrovy je pouze vnitrostátní spojení. Ostatní ostrovy jsou z vnějším světem spojeny přístavem Pireas u Athén.

    Řecko představuje nejižnější výběžek Balkánského poloostrova a je zároveň jihovýchodní výspou Evropy. Proto má velký význam námořní a letecká doprava směřující do Itálie, která je ostatně vzdálena necelých 200 km přes moře.

    Řecké hospodářství se na konci občanské války v roce 1949 dostalo do neupokojivé situace. Jedinými průmyslovými podniky v zemi byly továrničky zpracující tabák a kůže a produkující bavlnu  a potraviny. K využívání přírodních zdrojů chyběly peníze. V následních 25 letech došlo k prudkému hospodářskému rozvoji, který byl financován převážně západní Evropou a Spojenými státy. Nové zavlažovací systémy pomohli zemědělství a nové elektrárny umožnili rozvoj průmyslu, zejména stavby lodí, výrobu hliníku, oceli, plastických hmot, chemikálií a elektrotechniky.

    Vzestup cen ropy a hospodářská recese v polovině 70. let rozvoj zpomalily. Většina výroby má stále velký podíl ruční práce a technologie značně pokulhává za vyspělými zeměmi. Řecko tak zůstává relativně chudé a roční příjem na hlavu je poloviční než v ostatních státech Evropské unie. Jako v minulosti musí i nyní většinu průmyslových výrobků dovážet.

    Přestože cestovní ruch zajišťuje stálé příjmy, země hledá zdroje cizí měny i jinde. V minulosti patřili k hlavním odběratelům řeckých zemědělských výrobků a k zákazníkům opraven lodí komunistické země, které na oplátku dodávali elektřinu, komunikační zařízení a ropu. Po rozpadu Sovětského svazu muselo Řecko začít nakupovat ropu za světové ceny.

    Obchodní flotila se v posledních 40 letech vyvíjela nerovnoměrně. Řecko, jehož námořní tradice sahají až k legendárnímu Odysseovi, má dnes po Libérii  a Panamě třetí největší obchodní loďstvo na světě (6% světové tonáže). V Řecku je několik velmi bohatých rejdařů, ale mnozí registrují svá plavidla v cizině. Pokud by se započítali řecké lodě plující pod liberijskou, panamskou či kyperskou vlajkou, byla by řecká obchodní flotila největší na světě.

Lidé a politika

    V roce 1996 nahradil Kostas Simitis v čele strany a vlády Andrease Papandrea, který v červnu zemřel. Následující volby jeho postavení potvrdili. Simitis se snaží zlepšit hospodářskou situaci snižováním veřejných výdajů a inflace, která v době jeho nástupu do funkce dosahovala 10 %. Dostal se však do konfliktu s jistými zájmovými skupinami, například zemědělci. Jen rozhodné kroky mu mohou zaručit úspěch.

    Řekové mají vyhraněné politické názory a volební kampaně vždy národ rozdělí. Protekce kvete a od vítězných politiků se očekává, že se svým příznivcům odmění pohodlnými místy ve státní správě.

    Vnitřní politika se zabývá hlavně problémy měst. Průmyslový rozvoj po roce 1950 byl provázen prudkým růstem městské populace a intenzivní bytovou výstavbou. Počet obyvatel hlavního města Athén vzrostl od roku 1945 šestkrát a dnes tam žije přes 30% obyvatel země. V Athénách je i 60% průmyslových podniků. Více než polovina z 10 milionů Řeků žije v šesti největších městech. Vedle Athén je to Soluň, Pátra, Heráklion, Vólos a Lárissa.

    Lidé z venkovských a ostrovů odcházejí s výjimkou těch, kteří žijí z cestovního ruchu, jako jsou Míkonos, Kós, Ródos, Kérkira a Kréta. Do měst utíká před těžkou zemědelskou prací zejména mládež. Ale ve městech se pro všechny nenajde práce, mládí proto často spoléhají na výpomoc příbuzných (v roce 1994 přesáhla nezaměstnanost podle oficiálních statistik 10%). Města jsou přeplněná a mnohá předměstí nemají ani kanalizaci a vodovod. také zdravotnictví a školství nemají všude odpovídající úroveň, a navíc chybějí nemocnice i školy.

    Mnoho mladých Řeků emigrovalo, zejména do Spojených států, Kanady, Austrálie, Afriky a zemí Evropské unie, především do Německa. Někteří se vracejí a z ušetřených peněz si pořizují domy, automobily či malé živnosti.

    Řecko ročně navštěvuje na 5 milionů turistů, z nichž tři čtvrtiny přijíždějí ze západní Evropy. C9lem jsou většinou Athény a další stará antická města. V některých starobylých městečkách byly na místě původních domů vybudovány monotónní turistické apartmány. Většinu pobřeží však výškové domy nehyzdí. V posledních letech se příval letní turistů nevyhnul ani doposud neporušeným ostrovům v Iónském moři, jako jsou Kerkyra, Lefkada, Paxoí a Zakinthos, či v Egejském moři, k nimž patří Amorgós, Kéos, Pátmos či Skopelos.

Ostrovy pro turisty

    Řecké ostrovy jsou různého původu a složení, což jim dává odlišný vzhled : ostrovy v Iónském moři jsou převážně vápencové a mají typickou krasovou krajinu. Ostrovy Skíros, Páros, Íos, Anáfi a Tínos tvoří dokonce krystalické vápence, tedy mramory, ostrov M9konos tvoří žula a Théra je sopečného původu. Vznikla z pemzy a lávy. Některé ostrovy jsou bez vody a pusté jako Pátmos, na jiných se zvedají malebné zalesněné kopce jako na Egině či mají chráněná vodnatá údolí jako Kefalonia.

    Jónské kopcovité ostrovy Korfu a Lefkada jsou proslulé svou zelení, Zakynthos voňavými zahradami a Itaka malebnými přístavy. Většina ostrovů v Kykladách je téměř bez vegetace a jsou na nich bílé domy a větrné mlýny. Chios, Lésbos, Sámos a Ikaria jsou naopak úrodné s hojnými prameny a hustými lesy. Amorgós a Théra se pyšní malebnými útesy. Na Rodu a Krétě, které leží uprostřed průzračného moře, jsou starobylá města obklopená zahradami, vinicemi, pšeničnými poli a zalesněnými horami.

    Na pevnině i na ostrovech je tradičně mnoho vesnic. Domy jsou většinou kamenné či dřevěné s četnými balkony. Uličky jsou křivolaké. Vesnice ve vnitrozemí se rozkládají kolem rušné návsi, centrem městeček na pobřeží je většinou přístav.

        Horské hřbety středního Řecka jsou rozeklané, skalnaté a táhnou se až na poloostrovy jako výběžky obklopené mořem. K největším patří Peloponés a Chalkidiki. Hluboké zálivy a zátoky pronikají do vnitrozemí. Úzká pobřežní nížina lemuje zálivy, z nichž některé jsou z pevniny nepřístupné. Jinde leží v zálivech obklopených horami malé přístavy a rybářské vesnice.

    Každá roční doba má své kouzlo. Jaro přichází na počátku dubna, kdy tisíce středomořských květin rozkvetou všemu barvami. Horké období začíná v květnu. Teploty dosahují v průměru 27°C, ale mohou se vyšplhat až na 40°C. Chladivý vánek zmírňuje horka na pobřeží i na ostrovech. Průzračný vzduch a sluneční světlo dávají vyniknout kráse krajiny. Zimy jsou v nížinách teplé a vlhké, na horách občas i sněží.

    Milovníci slunce přijíždějí do Řecka v létě, milovníci Historie po celý rok. Slávu starověkých civilizací připomínají velkolepé antické ruiny, které se nacházejí zejména ve středním a jižním Řecku a na ostrovech. Z doby bronzové (2000-1100 p.n.l.)pocházejí minojské paláce v krétských městech Knóssos, Festos a Mália, opevněná města Mykény a Tiryns a staré město Théra na stejnojmenném ostrově. Athénská Akropolis je největším objektem architektury klasického období (500-300 p.n.l.).

    Velkými lákadly turistů jsou i starobylá města Delfy a Olympia a také pozůstatky posvátného města Dilos. Rozlehlý amfiteátr v Epidauru, z něhož je nádherná vyhlídka na nížinu Argolis a ódeion Heroda Attika na úpatí Akropole jsou dějištěm mezinárodních uměleckých festivalů.

    Mezi byzantskými památkami vynikají elegantní kostely a kláštery zdobené mozaikami. Soluň, která byla druhým největším byzantským městem a v roce 1997 evropskou kulturní metropolí, oplývá bohatstvím kostelů. Kláštery v Dafni a Osios Loukas jsou proslulé svou architekturou i uměleckými poklady.

    Benátská a francká nadvláda na počátku 13. století obohatila řecké mysy a ostrůvky malebnými hrady a opevněnými městy jako jsou Monemvassía, Koróni a ze všech nejkrásnější Rodos.

Život na venkově a ve městě

    Řekové mají v oblibě tradiční národní tance, písně a malebné kroje. Nejznámější festivaly lidové hudby jsou spjaty s řeckou pravoslavnou vírou, kterou vyznává 98% obyvatel. Zejména velikonoční neděle je dnem radosti - rodiny se setkávají na náměstích a návsích, zpívají, tančí a rožní jehňata. Podle pravoslavného kalendáře připadají nejen velikonoce, ale i jiné křesťanské svátky na pozdější datum než u katolíků. O svátcích se v okolí klášterů a kostelů pořádají trhy. Země slaví i dva mariánské svátky - 25. březen a 15. srpen -, kdy se koná národní pouť do kláštera na ostrově Tínos.

    Obyvatele Řecka sjednocuje pravoslavné náboženství a novověké nářečí řečtiny dimotiki, odvozené ze staré řečtiny a používané většinou obyvatel. Literární verze novořečtiny katarevusa se sice používá ve vládních dokumentech, ale jinak je na ústupu. V mnoha venkovských oblastech ještě přežívají dialekty. Starověká řečtina je však laikům nesrozumitelná a vyučuje se pouze na středních školách a univerzitách.

    Život na venkově je jednoduchý. Odpočívá se pouze o nedělích, svátcích a svatbách. Staří lidé tráví čas vysedáváním před domy nebo na návsi. Ti také ještě o svátcích oblékají kroje, které se v různých oblastech liší vyšíváním, barevností a vzory. Staré ručně tkané oděvy, barvené přírodními barvivy jsou sběrateli velmi ceněné. Ručně tkané koberce a přikrývky se stále ještě vyrábějí v Thrákii, na Krétě a ve středním Řecku. Na venkově žijí převážně starší lidé, a tak mnoho vesnic rychle stárne.

    Ve městech se společenský život starších generací odbývá v kavárnách. Ti, kdo si to mohou dovolit, se stravují v hospůdkách, kde se stále ještě můžete setkat s muži, kteří tančí tradiční tanec zeimbekiko. Chudší rodiny se stravují doma a jídlo se stává vítanou příležitostí k setkání rodiny.

    Když se lidé z venkova stěhují do měst, jejich životní a rodinné hodnoty se takřka nemění. Dívka z venkova se může za peníze, které ušetřili její rodiče, koupit byt v Athénách. Ale pravděpodobně si vezme chlapce z venkova, který za rodičovské peníze vystudoval a nalezl si práci ve státních službách. Mnoho lidí si utrhuje od úst, aby mohli poslat své děti do Athén. Děti na oplátku pilně studují a poslouchají své rodiče. Žádají povolení rodičů, chtějí-li jít večer ven, a rodičovský souhlas je nutný i při změně zaměstnání a samozřejmě k sňatku. Otec je hlavou rodiny a rozhoduje za všechny její členy. Tento venkovský životní styl však v městských aglomeracích postupně mizí.

    Ženy jsou v mnoha ohledech diskriminovány. Od nevěsty se očekává věno ve formě bytu či odpovídající finanční částky. Po svatbě musí ženy poslouchat nejen svého manžela, ale i tchána a tchyni. Muži jen zřídka pomáhají v domácnosti, i když jsou ženy zaměstnány. V mnoha venkovských oblastech se nesluší, aby svobodná dívka vycházela na veřejnost bez doprovodu někoho z příbuzenstva. Vdané ženy by neměli bez souhlasu manžela chodit do práce, přijímat v domě hosty či setkávat se s přáteli mimo dům. Mnoho malých živností jsou rodinné podniky, ve kterých ženy z rodiny pracují bez nároku na mzdu.

    Říká se, že Řekové jsou zvyklý sledovat, jak svět plyne. Země je však postavena před nelehký úkol vybudovat moderní hospodářství v situaci, kdy staré tradice pomalu mizí.

 

Vyhledat loď l Kapitánské kurzy l Kapitánské průkazy l Počasí Chorvatsko l Počasí Řecko l Meteorologie l Pojištění kauce l Partneři l Mapa stránek I Chorvatsko apartmány
EUROMARINA 2010
Chorvatsko apartmány I ShoreHotel I Windsurfing l eShop4U l MujAndilek
x