Rhodos


Rozloha: 1399 km2, délka 78 km, šířka 30 km Mytologie, Historie ostrova Rhodos
Poloha: 246 námořních mil jihovýchodně od Pirea Město RHODOS
Nejvyšší hora: Ataviros, 1215 m okolí města Rhodos
Obyvatelstvo: 90.963 obyv. Lindos, Ialyssos, Lázně Kalithea
Správní centrum ostrova: Rhodos (55 tis. obyvatel) Podnebí

 

 Největší ostrov Jižních Sporad v jihovýchodní části Egejského moře a jedna z nejrozvinutějších oblastí cestovního ruchu v Řecku. Do povědomí vstupuje zejména Rhodským kolosem, který stával v přístavu stejnojmenného města Rhodos a který je jedním ze sedmi divů světa. Osídlení ostrova sáhá až do r. 1400 před Kristem. Díky své strategické poloze byl v průběhu historie ovládán řeky, Římany, byzantinci, Itali, Araby, Benátčany, křižáky a Turky. Tato pestrá směsice se odráží jak na pestré architektuře ostrova, tak i na jeho obyvatelstvu, které se od ostatních částí Řecka odlišuje. Odlišnosti jsou patrné i ve vzhledu místních žen a dívek, které (navzdory obecně vžitému mýtu o kráse řeckých dam - budiž mi tato poznámka odpuštěna) jsou opravdu okouzlující stejně tak, jako celý ostrov.

Město RHODOS

Přístav :

Ve městě jsou přístavy tři : průmyslový, přístav pro trajekty a privátní. Z našeho pohledu bude zajímavější zaobírat se pouze dvěma posledníma. Malebný přístav je rozdělen na dvě část - komerční a privátní. V komerční části přistávají lodě zajišťující pravidelné lodní spojení na linkám mezi Pireem- Rhodem-Kyprem a Tel-Avivem (Izrael) nebo Egyptem. Je zde rovněž přímé spojení s Irakliem (Kréta)-Peloponéz- Pireus. Další linka spojuje Rhodos s tureckým Marmaris, který je vzdálen pouze 2 hodiny cesty.Jde o mezinárodní linku a tak budete musíte projít celní kontrolou, která je ovšem na řecké straně spíše fraškou a na psí pas by patrně prošla i 5-ti členná rodina.  Na této trase se plaví pouze menší plavidla, takže pokud máte problémy se žaludkem doporučuji zvolit rychlejší formu plavby na "Hydrofoil" což je vynález sovětských techniků a jde o plavidlo využívající lyže. V našem pojetí jde o tzv. Cometu nebo Raketu . Cesta touto lodí je však přibližně 2x tak drahá asi (50-60 USD), neuveze vozidla a plavba v uzavřeném prostoru nemá nic společného s klasickou plavbou s příjemným houpáním menší lodě, které ovšem v této oblasti téměř zamezuje normálnímu pohybu po plavidle. Věci je vhodné uložit do kajuty, protože slaná voda je na palubě všudypřítomná.

Při použití dálkových lodí se připravte na poměrně časté oznámení o uložení bomby na lodi těšně pře vyplutím. Většinou to poznáte podle toho, že se lidé najednou začnou hromadně vyloďovat. Prakticky vždy jde o planý poplach  a tak pomalu a bez zbytečné paniky vyjděte spět na přístavní molo a vzdalte se od lodi asi tak na 80-100m. Než pyrotechnici zkontrolují loď, zabere to nějaký čas, tak se připravte tak na 2 hodiny zpoždění.

 

Privátní přístav je uřčen pro malá soukromá plavidla a turistické jachty. Nábřeží přístavu je lemováno nesčetnými stánky s různými předměty a úlovky potápěčů, kteří mají z prodeje mořských hub, mušlí, preparovaných ryb a podobných úlovku živnost. Je nutno říct, že ceny těchto úlovků jsou poměrně vysoké, což obchodníci odůvodňují nebezpečností své práce. Je nutno dodat, že tito prodejci poměrně devastují mořskou faunu, nicméně některé výrobky jsou opravdu neodolatelné. Jsou zde lavičky a večerní posezení zde má nezapomenutelnou atmosféru.

Vstup do privátního přístavu je na obou stranách označen parožnatou zvěří na sloupech (jelen a laň). Tyto sloupy jsou údajně na místě, kde se nacházeli nohy Rhodského kolosu. Jak už to ale bývá nic není jisté, ale alespoň je to dobrým lákadlem pro turisty.

 

Akvárium -nachází se západně od přístavu na nejsevernějším cípu ostrova. Samotné místo je zajímavé i tím, že se zde nachází hranice mezi Egejským a Středozemním mořem - je to prý vidět na barvě moře, ale asi jsem zde zrovna nebyl v optimální roční době. Pravdou ovšem je, že západní strana je většinou návětrná s poměrně velkými vlnami, zatímco směrem k východu (Linie Rhodos - Lindos) je hladina klidná.

Dále na jihozápad je písečná pláž s řadou hotelů, která je ukončena skalnatými útesy.Ještě dál jihozápadním směrem je pak letiště

 

Toto město bylo založeno roku 408 př. Kristem a oslavilo své krásné 2400-leté jubileum v roce 1992. Při svém založení pamatovali jeho zakladatelé na možné další rozšíření. Již tehdy byla vyčleněna plocha více než jedné čtvrtiny zastavěné plochy na další rozšíření, což byla tehdy nebývalá velkorysost. Rhodos patří k antickým velkoměstům a jeho plocha byla tehdy větší než plocha klasických Athén. Ve 3. století před n.l. dochází k velkému nárůstu obyvatel, který vyvolal rozsáhlou stavební činnost. Uliční plán se však podobal původnímu plánu, který navrhl známý architekt středověku Hippodamus z Milétu, pouze se uliční síť zahustila. Přesto zůstávají ulice široké, což svědčí o blahobytu obchodního města. Město mělo tehdy 5 přístavů, avšak při rychlém růstu nebylo zabezpečeno silnými hradbami. Ty byly sice vysoké, avšak jejich tloušťka byla nejvýše 60 cm, což byla v antické době nejmenší tloušťka. Hradby byly sice vybaveny obrannými věžemi a branami, avšak přesto toto slabé místo bohatého města lákalo mnohé dobyvatele, aby se města a jeho bohatství zmocnili. Jedním z těchto dobyvatelů byl Demetrios Poliorketes, který obléhal město v roce 305p.n.l Jeho obléhání bylo však neúspěšné, Poliorketes musel pak odtáhnout a na místě zanechal mnoho ze své výzbroje. Tu pak Rhoďané výhodně prodali a z výtěžku dali postavit přes 30 metrů vysokou sochu boha Hélia, známého Kolos rhodský, který patřil k sedmi divům antického světa. O něco později pak postavili vysoké a široké hradby, obranné věže, příkopy a další pásy hradeb. Hlavní hradby byly až 4 m široké a patřily k vrcholným stavbám tohoto druhu ve starověku. V následujících stoletích se Rhodos snažil volit raději diplomatická jednání, aby předešel válečným útrapám a škodám. Proto stál Rhodos jednou na straně Peršanů, pak Athéňanů, pak se přiklonil na stranu Sparťanů, byl spojencem Římanů, pak Makedoňanů a zase na straně Římanů, kteří však nakonec, jak Rhodos, tak i celé Řecko, obsadili a podrobili. V té době odvezli Římané z ostrova více než 3000 soch, ve valné většině vysoké hodnoty. Od té doby podléhal Rhodos po dlouhé období asi 2000 let až do roku 1 948 pod cizí nadvládu. Za byzantské vlády byl Rhodos jen okrajovou provincií, za vlády Rytířů dochází sice k horlivé stavební činnosti, ale toto období nepřineslo řeckému obyvatelstvu ostrova žádný užitek a hospodářský rozmach. Za turecké vlády byl Rhodos prakticky odříznut od ostatní Evropy. Řečtí obyvatelé nesměli ve městě zůstávat přes noc a museli bydlet za hradbami města. Italové sice město od tureckého jha osvobodili, ale pak fašistická vláda Mussoliniho opět řecké obyvatelstvo utlačovala. Ve městě sídlil italský guvernér, jemuž podléhala všechna rozhodnutí. Za krátké nadvlády Německa došlo ke krutému transportu 2000 Židů do koncentračního tábora v Osvětimi, kde téměř všichni zahynuli. Po krátkém obsazení ostrova Brity, byl Rhodos v roce 1948 rozhodnutím OSN začleněn spolu s ostatními ostrovy skupiny Dodekanesos do Řecké republiky. Dnes má město Rhodos více než 55000 obyvatel, je správním střediskem ostrovů zvaných Dodekanesos (přibližně na úrovni našich okresů) a spadá do regionu Egejské ostrovy. Město samo patří k nejhezčím městům na světě a stojí rozhodně za to, si ho prohlédnout. K procházkám v tomto městě nechť Vám pomohou následující trasy, údaje a mapky. 


Archeologické muzeum
Dříve špitál johanitů. Je stejně impozantní jako Palác velmistrů. Stavba byla započata za vlády velmistra Jean Bonpart de Lastic v roce 1440 a teprve za vlády Pierra d´Aubussona v roce 1489 dokončena. Důvodem tak dlouhé výstavby byl nedostatek finančních prostředků. Nad vchodem je basreliéf se dvěma anděly, kteří drží erb Jeana Bonparta de Lastic. V prvém patře se nacházel velký nemocniční sál, kde mohlo být umístěno až 100 lůžek (dvoulodní sál je 50m dlouhý, 12m široký a 7m vysoký). Ve dvoře je venkovní schodiště bez zábradlí, které vede do 1. patra. V budově je dnes umístěno Archeologické muzeum, kde jsou vystavena umělecká díla od doby mykénské až do pozdně hellenistické doby (sochy, náhrobní stély, keramika, šperky, sbírka mincí a jiná díla). 

Palác velmistrů
Impozantní stavba, která vévodí Starému Městu i přístavu Mandráki, byla vybudována johanity v polovině 14. století jako pevnost se spojovacími chodbami ke hradbám. Stejně jako kostel sv. Jana, byl palác v roce 1856 téměř srovnán se zemí. Dnešní budova je tedy rekonstrukcí, kterou provedli Italové pod vedením Cesare Maria de Vecchi, který byl tehdy guvernérem pro Dodekanézy. Palác byl dokončen v roce 1939. Měl sloužit jako letovisko italského krále Viktora Emanuela III. a Duceho Bennita Mussolliniho Královský erb a znak fašistické strany Duceho jsou na fasádě patrny. Vnější část téměř zcela odpovídá původnímu Paláci, Italové využili všech dostupných kreseb a rytin, vnitřní část však neodpovídá více než 200-leté vládě Rytířů. Uvnitř můžeme obdivovat dlažbu na podlaze, kterou Italové nechali převézt ze sousedního ostrova Kos a která pochází z římské a raně křesťanské doby. V Paláci je dnes muzeum a trvalá výstava, která byla instalována ke 2400. výročí založení města. 

Městské hradby
Městské hradby jsou přístupny jen dva dny v týdnu a to jen mezi 14,45 a 15,00 hodinou. Individuální procházka trvá asi jednu hodinu, začíná vlevo od Paláce velmistrů a končí u brány sv. Athanase. Jinak lze hradby z vnějšku i uvnitř města obejít kdykoliv v denní době. Mohutné, stavebně technicky náročné dílo je mistrovským dílem středověkého pevnostního stavebnictví. V době Rytířů patřilo k nejlepším strategickým pevnostním systémům. Opevnění představuje pevný kruh hradeb s věžemi, baštami a branami, který je doplněn dvojitým příkopem a dalšími vnitřními hradbami. Ty tvoří složitý labyrint, který byl takřka nedobytelný. Pevnost Rhodos také nikdy dobyta nebyla, ani sultánem Sulejmanem. Po svém příchodu na ostrov začátkem 14. století využívali johanité pouze staré byzantské opevnění, které jen vylepšovali a modernizovali. Teprve po nebezpečném útoku sultána Mehmeda II. v roce 1480, který málem skončil porážkou johanitů, začali stavět opevňovací systém od základu. Povolali nejlepší stavitele pevností z Francie a Itálie. Jako pracovníky měli k dispozici muslimské otroky, které jako "Strážce moře" Rytíři zajali a odvlekli na Rhodos. Hradby byly doplněny druhým, příp. třetím pásem hradeb, tloušťka hradeb dosahuje až 12m, příkopy byly prohloubeny a rozšířeny, staré hranaté věže byly nahraženy kulatými a brány a bašty byly zpevněny. Každá z osmi jazykových skupin obdržela jeden úsek mezi dvěmi věžemi, který musela hájit. Hradby, tak jak je dnes vidíme, až na malá vylepšení, odpovídají stavu z roku 1523. Délka hradeb je asi 4km. Okružní prohlídka, která vede po zhruba. třetině délky hradeb, začíná u brány d´Amboise. 

Mořská (námořní) brána
Je nejkrásnější branou, ozdobenou dvěmi kruhovými věžemi. Je asi uprostřed nábřeží dnešního obchodního přístavu, který byl kdysi válečným přístavem Rhodu. Nad obloukem brány a třemi erby ve štítu je reliéf, který představuje Pannu Marii mezi sv. Petrem a Janem Křtitelem. 


Přístav Mandráki
Přístav Mandráki je jeden ze tří přístavů dnešního Rhodu. Odtud vyplouvají malé a střední lodě na blízké ostrovy nebo podél pobřeží Rhodu. Větší lodi pak přistávají v Obchodním přístavu (Emboria), nákladní lodi a tankery přistávají v přístavu Akandia. Přístav Mandráki je na východní straně od moře oddělen uměle vytvořeným molem. Přístav vznikl v roce 408 př. Kr. současně se vznikem města Rhodos. Na molu jsou tři staré větrné mlýny a pevnůstka sv. Mikuláše. Po stranách vjezdu do přístavu stojí dva sloupy a na nich jsou sochy jelena a laně, symbolů to města Rhodu. Dlouhá léta bylo tradováno, že zde stál proslulý Kolos rhodský. 


Pevnůstka sv. Mikuláše
V době byzantské zde stávala pouze obranná věž, kterou Rytíři nahradili roku 1400 pevnůstkou pod vedením velmistra Philiberta deNaillac (v úřadu 1396 až 1421). Dnes slouží jako maják. 

Zbytky chrámu Athény a Dia
Na nejvyšším místě pahorku (111m n.m.) stál kdysi chrám Athény a Dia. Tento chrám dnes připomínají, veřejnosti nepřístupné, základy a na zem povalené části sloupu. 


Chrám boha Apollona
Z chrámu boha Apollona se zachovaly tři sloupy nesoucí vodorovný trám a část dalšího sloupu. Toto místo je veřejnosti přístupné a tvoří vhodnou příležitost pro fotografování. 

Antický stadión
Antický stadión na Akropoli sloužil ke sportovním hrám na počest boha Apollona. Do dnešní podoby byl rekonstruován Italy. 

Antické divadlo
Také antické divadlo, které sloužilo ve starověku pravděpodobně též jako řečniště, bylo Italy zrekonstruováno. 

Rytíři řádu johanitů
Řád Rytířů sv. Jana byl založen jako charitativní bratrstvo v Jeruzalémě obchodníky z italského Amalfi, kteří trvale sídlili ve Svatém Městě. Později a obzvláště po roce 1099, kdy křižáci obsadili Jeruzalém, řád získal na síle a stal se vojenskou organizací pod řízením a autoritou církve. 

Když Jeruzalém padl do rukou Saladina v roce 1187, Rytíři se přestěhovali do Arce v severní Palestině. Ale konečný celkový nezdar křižáků je donutil opustit spolu celé toto území a zavedl je jako uprchlíky na Kypr, kde jim král Henry II. postoupil Limassol. Na Kypru zůstali pouze 18 let než se odstěhovali na Rhodos. Období, během něhož Rytíři panovali na ostrově Rhodos, bylo nejzářnější v jejich historii. Jakmile se sami usadili na Rhodu, Rytíři rozšířili svou moc i na sousední ostrovy a po významné období i na Smyrnu. 

Rytíři zanechali impozantní důkaz své přítomnosti na Rhodu a dali ostrovu zvláštní ráz, který si zachoval dodnes s mohutnými hradbami, branami, kostely, nemocnicemi, rezidencemi a paláci. Jejich pobyt trval na Rhodu 213 let až do roku 1522, kdy 29. prosince byl poslední z velmistrů, Villiers de ľ Isle Adam přinucen vydat ostrov Suleimanu Velkému. Je třeba říci, že obléhání trvalo šest měsíců díky silnému odporu Rytířů a pomoci místního obyvatelstva, než bylo město donuceno se vzdát. 

Po pádu Rhodu Charles V. a papež pomohli Rytířům hledat nový domov - na Maltě a od té doby jsou známi jako Maltézští rytíři. 

Okolí města :

Akropole  - jen 2 km od města Rhodos se nachází antická Akropole s ruinami Apollonova chrámu, stadionem a školou hudby.

Údolí motýlů

Údolí motýlů je "údolím miliónů motýlů", kteří v tomto počtu jsou zde od začátku července do poloviny září. Zvláště v této době se vyplatí sem zajet, neboť se jedná o světovou raritu, avšak také mimo tuto dobu skýtá toto mimořádné místo zážitek. V zalesněné rokli žijí v té době motýli vzácného rodu, jehož vědecké jméno je Callimorpha (též Panaxia) quadripunctaria. V klidném, vlhkém a zeleném prostředí Údolí motýlů jde život vlastním rytmem. Po chvíli pozorování můžeme konstatovat, že se neděje nic zvláštního na tomto malém kousku země. Nicméně za chvíli upoutají naši pozornost žlutavě hnědé nehybné závoje na skalách a na kmenech stromů. Všichni motýli, kteří patří k tomuto druhu, jsou nočními motýly a proto odpočívají a spí ve dne. Pokud je někdo vyruší z klidu a k tomu stačí i silný tleskot, vzlétnou poděšeně v hustých rojích. teprve potom lze vidět krásná, zářivě oranžová křídla se čtyřmi černými tečkami a s bíle proužkovanou spodní stranou jejich křídel. Když spí, jsou křídla stažena a jsou béžová s bílými čarami, tím splývají s pozadím. Tento jev se jmenuje mimikry a příroda tak chrání své tvory před nepřáteli. Vyvíjejí se daleko od tohoto údolí, které si na druhé straně vybrali pro své páření vzhledem k jeho vlhkosti a jeho vegetaci. Takto jsou nuceni stěhovat se dvakrát ročně a často musí absolvovat dlouhou (někdy až 30 km), únavnou a energeticky náročnou cestu. Vzhledem k tomu, že motýli v době, kdy jsou zde, nejedí, usuzujeme, že množství energie, které vydají při letu kolem, je příliš malé. Každé úsilí z Vaší strany donutit je létat, působí postupnou ztrátu jejich potenciálu dokončit biologický cyklus a rozmnožování. 

Proč se motýli zdržují právě v této rokli, bylo dlouhou dobu záhadou. Všechny pokusy přemístit je někam jinam, ztroskotaly. Dnes se domníváme, že jsme na toto tajemství přišli, zdá se, že motýli jsou lákáni vůní pryskyřičných stromů (vědecky nazvaných Liquidambar orientalis, liquid = tekutý, ambar = jantar, orientalis = východní), což je botanickou raritou, která se v Řecku nalézá jen zde. Tyto listnaté stromy, podobné platanu, jsou totiž domovem v Asii. 

Proslulé Údolí motýlů (Petaloudes) je zelené údolí s potůčkem, které, jak uvidíme, je velkou atrakcí pro tisíce turistů, kteří sem každoročně přicházejí. 

Hlavní studie o pobytu motýlů v tomto údolí byly zpracovány německým entomologem (=vědcem, který se zabývá studiem hmyzu) Rheinhardem Elgerem, který věnoval dvě sezóny tomu, aby je pozoroval. Motýli patří ke druhu Callimorpha quadripunctaria (harlekýn tečkovaný, doslova by to bylo čtyřtečný). Žijí všude tam, kde mohou najít pryskyřičný listnatý strom, vědecky pojmenovaný Liquidambar orientalis, se silnou charakteristickou vůní, vydávanou právě oním druhem pryskyřice. Těchto stromů je v údolí velmi mnoho a jeden z nich (v ohbí silnice u odbočující cesty k pokladně) je zhruba 70 cm od země poraněn, z této rány roní pryskyřice a můžete si o ní otřít prst a vůni pak nosem cítit. 

Zdá se, že další příčinou, proč sem motýli přilétají, je i malý potůček, který údolím protéká a tvoří zde i malé vodopády. Tento potok obvykle nevysychá, přesto jednou v šedesátých letech téměř vyschl. Proto bylo ihned položeno spojovací potrubí, kterým byla voda zezdola přečerpávána nahoru a tím byl přirozený koloběh nahrazen umělým. Toto potrubí, které leží na zemi, můžete ještě dnes vidět podél cesty a je připraveno zasáhnout, kdyby se situace opakovala. 

Motýli se rodí v údolí a nakladou zde vajíčka v září. Housenky se vylíhnou z vajíček v dubnu a rozšíří se všude po okolní krajině. Zakuklí se v květnu a stanou se plně vyvinutými motýly do konce června. Příjemné teplo, vlhkost a vůně stromů je přitahuje zpět do údolí, kterého dosáhnou letem v noci. Tady zůstávají, cyklus se každoročně opakuje. 

Souhrnně se dá dnes říci, že hlavní příčiny jejich pobytu jsou:

vůně pryskyřice stromu Liquidambar orientalis 
příjemný chládek i v nejteplejších dnech 
potůček, protékající údolím, který přispívá k chladnějšímu a vlhčímu mikroklimatu. 
Vstupné do areálu v hlavní sezóně (1. července až 15. září) 400 GRD, mimo sezónu 300 GRD. Otevřeno 8:30 - 17:30 každý den. 

Údolí motýlů je snadno přístupné i meziměstskými autobusy, které odjíždějí z ulice Averof každý den v 9:00 a 11:00 hodin, zpět z parkoviště u Údolí motýlů pak v 9:40, 11:50 a 14:30 hodin. Jízdné jedním směrem za osobu je 800 GRD, děti do 6 let zdarma. 

Ještě dnes bádá celá skupina vědců, aby se dopátrala pravých příčin, proč sem motýli každoročně a v takovém počtu přilétají. Členkou tohoto výzkumného týmu je i jedna příslušnice velmi bohaté americké rodiny Rotschildů. Tato rodina bankéřů také tento výzkum financuje. 

 

LINDOS

Dnešní Lindos má přibližně 1000 obyvatel a je pravděpodobně nejznámější vesnicí Řecka, alespoň mezi cizinci. Stejně tak, jako Staré Město v Rhodu, byl prohlášen památkovou rezervací a tak mohlo být zachováno mnoho z jeho tradičního koloritu. Je to nejpopulárnější místo pro výlety na ostrově, každý den prožívá invazi tisíců cizích turistů i místních obyvatel, kteří přicházejí obdivovati vesnici a Akropolis nebo si zaplavat na jeho oblíbených plážích.

Podle Homérovy Íliady, byl Lindos vybudován Dóry spolu s městy Kamiros a Iálysos a to muselo být okolo 12. století před Kristem. Ostrov Rhodos vyslal devět lodí do trojské války a ty byly patrně všechny vyrobené v Lindu. Tak se může zdát, že Lindos byl v té době nejsilnějším z dórských měst.

Rozvoj města byl hlavně způsoben námořní silou, pro své dva přístavy a nepřekonatelnou Akropoli, unikátní na Rhodu. Již ze 7. století před Kristem máme zprávy o lindských osadách a o loďstvu, které zprostředkovávalo velkou část obchodu a námořní plavby ve Středozemním moři. Obyvatelé Lindu byli první, kdož navrhli kodex námořního práva, později známého jako rhodské právo. To se později stalo základem pro římské námořní právo a ještě dnes tvoří základ pro zákony o moři.

V umění byli obyvatelé Lindu nejúspěšnější v sochařství. Jelikož materiály, dosažitelné na ostrově nebyly obzvláště vhodné pro sochy z kamene, byli obyvatelé Lindu nuceni odlévat sochy z bronzu a dokázali toto umění dovést až k vrcholu. Slavná bronzová socha Kolosu rhodského je dílem lindského sochaře Charese.

Město dosáhlo vrcholu své moci v 6. století před Kristem, zvláště za vlády Cleobula, který vládl déle než 40 let. Cleobulos byl považován za jednoho ze sedmi mudrců antické doby. Byl první osobou, která prosazovala myšlenku, že veřejná díla mohou být hrazena ze sbírek mezi občany. Podle tradice se toho dosáhlo tím, že děti obcházely ve městě od dveří ke dveřím zpívajíce písně napsané samotným Cleobulem. Tento zvyk, známý jako "chelidonisma", stále existuje a písně, které děti zpívají, aby uvítaly jaro, jsou vzpomínkou na jejich dávné předchůdce. Peníze získané sbírkou od dveří ke dveřím byly užity ke stavbě chrámu bohyně Athény okolo roku 550 před Kristem. Akvadukt, který byl tehdy též postaven, přežívá dodnes u Krany a jeho voda teče z výtoku na náměstí ve vesnici.

Když bylo roku 408 před Kristem založeno město Rhodos, ztratil Lindos několik ze svých obyvatel a středisko sochařství a loděnice se přesunuly do nového města. Avšak město Lindos přežívalo dále jako středisko námořního obchodu. Ostrov Rhodos leží mezi třemi kontinenty - Asií, Afrikou a Evropou. Nesmíme zapomínat, že tehdy lodě pluly jenom za dne, pokud možno těsně podél pobřeží a jen za pěkného počasí. Než slunce každý den zapadlo, hledaly lodě bezpečný přístav na noc. A to způsobilo, že Lindos moh l těžit ze své polohy, prodával potraviny námořníkům a vybíral přístavní daně. Nástup éry parníků pak dokonal úpadek, který začal v 18. století rozvojem ostatních námořních středisek.

V roce 1522 Rytíři sv. Jana, kteří řídili obchod a námořní dopravu, opustili ostrov. Turci, kteří je vystřídali, měli též zájem na obchodu, povolili obyvatelům Lindu organizovat obchod, jak si jen přáli.

Vesnice má dnes mnoho domů z doby 16. až 18. století, které jsou známy jako "kapitánské domky". Jejich architektura a výzdoba je jedinečná v Řecku. Donedávna byla většina těchto budov opuštěna, ale peníze získávané z turistického ruchu umožnily místním úřadům je obnovit a pod dohledem archeologické služby dozírají, aby všechny úpravy zůstávaly v rozsahu tradičního stylu města.

Budování hotelů není dovoleno, avšak obyvatelé Lindu mají více než 2000 lůžek k dispozici pro návštěvníky svých domů a to je ideální místo pro ty, kdož se chtějí vyhnout moderním hotelům, které by nalezly kdekoliv jinde.

 

Akropole Lindos

Výstup k Akropoli není tak namáhavý, jak by se zezdola zdál, v prvé části sice stoupá příkře, jdeme po schodech. Tyto schody jsou v části vybudovány z mozaikové oblázkové dlažby, na níž se snadno uklouzne, bylo by vhodné, pokud máte s sebou obuv s profilovanou podrážkou, tyto boty použít. Jinak při opatrné chůzi jistě nedojde k žádnému úrazu. Kdo by nechtěl stoupat nahoru pěšky, může použít nabízených oslíků, které Vás dovezou až k bráně do Akropole.

 

Chrám leží za středověkými hradbami a Guvernérským palácem Rytířů. Nejprve se dostaneme na malou plošinu, kde uvidíme Lindskou exedru (exedra = řečniště). Za ní je ve skále vytesán reliéf lodi, lehké válečnické lodi, která je důkazem, že se občané již v dávných dobách zabývali především námořnictvím a vším, co s tím souviselo. Podle nápisu lze dokázat, že tvůrcem byl známý sochař Pythokritos, který tento reliéf vytesal v roce 170 před Kristem. Tento sochař měl svou dílnu ve městě Rhodos a od něho pravděpodobně pochází také socha Niké ze Samotraké, která je vystavena v pařížském Louvru. Tento pomník sponzoroval lindský admirál Hagesandros, jehož socha stála před exedrou.

Poté pokračujeme po strmých schodech k portálu rytířské pevnosti, která byla postavena buď za velmistra Antoine Fluviana (úřadoval v úřadu od roku 1421 do roku 1437) nebo za velmistra Pierre d´ Ambussona (v úřadu od 1476 do 1503), erby obou jsou nad oknem domu velitele. Vlevo od schodiště můžeme ještě vidět staré antické schody. Do paláce vcházíme portálem s lomeným obloukem do domu velitele, který slouží jako malé hradní lapidárium. O horní patro paláce se opírá silně poškozený byzantský kostel sv. Jana (13. století), z něhož se ovšem dochovala pouze východní část. Odtud pokračujeme východním směrem k první velké terase (úrovni), kde je další malá exedra (3. století př. Kr.). Před ní stále socha Pamphilida, zámožného kněze z Athén. Ještě poněkud dále jsou vidět základy římského chrámu.

Pokračujeme dále a vejdeme do prostoru bývalé dórské sloupové síně (stoa), vybudované okolo roku 200 př.Kr. Původně měla 42 sloupů, dnes stojí pouze 20. Tato stoa tvoří druhou úroveň Akropole. Dále pokračujeme po 34 stupních širokého (21m) volného schodiště, čímž překonáme výšku skoro 5,5m. Vzniklo stejně jako následující propylaje, z nichž se dodnes zachovaly jen základy ve 4. století př. Kristem. Propylaje a následující chrám bohyně Athény tvořily třetí úroveň Akropole. Dórský chrám Athény lindské působí vzhledem k pompéznímu schodišti a sloupové síně překvapivě skromně. Nebyl ani celých 22m dlouhý a jen 8 m široký a měl po čtyřech sloupech na každé z kratších stran. Že stál právě zde, na nejzazším jihozápadním výběžku a nejvyšším místě hory, souvisí s tím, že pod tímto místem ležela prastará kultovní jeskyně (ta není seshora vidět). Druhým důvodem pro toto místo byla skutečnost, že je odevšad z moře vidět. Poslední obnova chrámu byla v polovině 5. století před Kristem v pozdním klasickém slohu, v roce 392 př. Kr. pak chrám vyhořel. O slávě lindského chrámu hovoří lindská chrámová kronika, která uvádí řadu osobností, které daly chrámu votivní dary, jako na př. Minos, Herakles, Menelaos, Krásná Helena, Alexandr Veliký a Pyrrhus. Z Akropole je také nádherný pohled na střechy domků v Lindu, na konci výběžku pak do zátoky sv. Pavla, směrem k severu lze pak vidět údajnou hrobku krále Cleobula.

 

Zátoka sv. Pavla

Kruhová zátoka, ze všech stran obklopena skalami, jen se 2 ůzkými vjezdy (shora z Akropole vypadá zátoka jako od moře oddělené jezero, tak jsou oba vjezdy úzké, že seshora splývají) byla t.zv. malým přístavem Lindu. Sem se uchýlil apoštol Pavel v roce 51 po Kr. na své cestě do Palestiny před bouří. Podle dalších pramenů zde přistál ještě jednou později. V roce 1951 u příležitosti 1900. výročí zde byla postavena malá kaplička, zasvěcená tomuto svatému. V zátoce jsou dvě maličké pláže.

 Antické divadlo

Na jihozápadním svahu pod Akropolí jsou zbytky starého antického divadla ze 4. století před Kr., které mohlo pojmout okolo 2000 diváků, vedle divadla jsou vidět základy bývalého antického gymnasia. Antické divadlo není seshora od Akropole vidět.

 

Cleobulova hrobka

Údajná Cleobulova hrobka je vidět na skalním výběžku severně od Akropole. Je jednou z hrobek, které byly nalezeny v okolí Lindu. Tato má průměr 9m. Traduje se, že byl zde pohřben Cleobulos, moderní věda to však vyvrací, hrobka je prokazatelně ze 4. století před Kr., Cleobulos žil o 200 let dříve. Jedná se pravděpodobně o hrobku jedné ze zámožných lindských rodin. Hrobka leží zcela osamoceně, je vybudována z velkých přitesaných kamenů. V křesťanské době byla přeměněna na kapli, zasvěcenou sv. Emiliánu.

 

Kapitánské domky

Ve vesnici je řada honosných domků, které patřily zámožným námořním kapitánům. Mají zdobené portály, okna, ba celé stěny domu, dvory jsou vydlážděny černobílou mozaikou z oblázků, uvnitř jsou ozdobeny známými lindskými malovanými talíři. Kapitánské domky byly dlouho opuštěny, v poslední době se hojně restaurují a jsou pronajímány bohatším turistům.

 

Kostel Panny Marie

Kostel stojí v centru vesničky a byl postaven asi ve 14. století. Johanité ho za vlády velmistra Pierra d´Aubussona v roce 1490 zrestaurovali. Kostel má tvar kříže, s kopulí, podlaha je opět vydlážděná z mořských oblázků a vytváří mozaiku ve tvaru cik-cak. Kostel je vyzdoben freskami na všech stěnách, podle nápisu je namaloval Gregórios ze Symi okolo roku 1780. Představují výjevy ze stvoření světa a 24dílný cyklus představuje tzv. Akathystos-Hymnos ke cti a chvále Matky Boží. Akathystos znamená "ne sedíce", hymnus se zpívá ve stoje, má 24 slok od alfa do omega, podle 24 písmen řecké abecedy. Kostel působí jako většina kostelů ve východní Evropě tmavě.

 

Lindský akvadukt

Voda do Lindu byla dodávána z blízké hory akvaduktem, posledním pozůstatkem tohoto technického díla je výtok na lindské návsi. Voda je pitná, velmi chutná, přírodní pramenitá.

 

Lázně Kalithea :

 Zde se léčili již staří Řekové. Sám lékař Hippokrates, který působil na jiném dodekanesském ostrově Kos, proslulém lékařskou školou, předepisoval vodu z Kalithey pacientům s chorobami ledvin a pohybového ústrojí (artritis). Prameny byly termální a obsahovaly řadu důležitých iontů, zejména hořčíku. V následujících stoletích však prameny upadly zcela do zapomnění. Teprve Italové ve dvacátých letech pozvedli lázně k novému, byť krátkému životu. Mezi oběma světovými válkami se zde léčily též choroby zažívacího traktu. Italové nejdříve založili na terasovitém pozemku tropický park. V bujné fantazii vytvořili prostředí jako z orientálních pohádek, s krytými promenádami, kopulovitými stavbami a arkádami v jakoby maurském slohu. Bylo to v podstatě záměrné, Italové počítali s bohatou arabskou klientelou. Mezitím postupně přestaly prameny vyvěrat a tak nostalgicky krásná zařízení, jako kulatá, palmami obklopená pitná hala, jejíž kopule posetá prosvětlovanými modrými hvězdičkami se klenula jako nebeská báň nad prameny, odpočinkové prostory a arkádové chodby propadaly zkáze. Před lety bylo sice již oznámeno, že lázně budou opět uvedeny do provozu, ale dodnes se nic nestalo. Teprve v roce 1995 bylo území zaměřeno a vypracována studie úpravy. Právě trochu zemdlený šarm Kalithey vytváří jedno z nejhezčích míst na ostrově, který i přes početné návštěvníky je vyplněn blahodárně klidnou a jasnou pohodou. Překrásná je též palmami obklopená, romantická malá pláž, která leží pod terasami lázní. Je zde stále živo až do konce října, protože sem zajíždějí a krátce se i zastaví výletní lodě.

Zajíždí sem i speciální loď s výukou potápění. Přijíždí ráno, účastníci projdou krátkou zdravotní prohlídkou, obdrží potápěčský oblek, ploutve, kyslíkový dýchací přístroj a pak se podrobí názorné instruktáži. Poté v malých skupinkách po 5 až 6 osobách spolu s instruktorem plavou asi půl hodiny pod hladinou a prohlížejí si dno a život pod vodou. Mohou si zaplavat i pod malou jeskyňkou ve břehu. Odpoledne kolem 16. hodiny loď pak opět odjíždí. Pouze na tomto místě je povoleno se potápět s dýchacími přístroji, protože jen toto místo je již dokonale archeologicky prozkoumáno a nemůžete zde žádnou antickou amforu najít. Na ostatních místech moře obklopujícího ostrov je povoleno potápění jen s brýlemi a šnorlchlem.

 

Ialyssos

Ialyssos, jedno ze tří dórských měst, leželo na 267 m vysokém pahorku Filérimos, asi 10 km jihozápadně od města Rhodu. Město připomínají dnes jen základy chrámu bohyně Athény ze 3. století před Kristem a dórská kašna ze 4. století před Kristem. Avšak Ialyssos je dosud jen spoře archeologicky prozkoumán. Hlavní část starého sídliště, které muselo být velice rozsáhlé, soudě podle velikosti planiny, leží dosud schována pod zemí. 

První osídlení náhorní plošiny je prokazatelně v minojské a mykénské epoše, antické město se jmenuje Achaia. Teprve Dórové, kteří osídlili ostrov kolem roku 1000 před Kristem, mu dali jméno Ialyssos podle antických pověstí (Ialyssos, stejně tak jako Lindos a Kamiros, byli vnuky boha Hélia a nymfy Rhodos). 

Svou vrcholnou dobu prožívá město v 5. století př. Kr. Po sloučení tří rhodských městských států a založení nového hlavního města Rhodos v roce 408 př. Kr. pak ztratil Ialyssos na významu, obyvatelstvo odešlo převážně do nového, moderního hlavního města. Brzy zmizelo jméno Ialyssos navždy a jako všechna opuštěná města bylo určeno k zániku. V byzantské době se poustevníci vrátili na pahorek a zřídili na vrcholu hory přímo nad chrámovým prostorem klášter. Klidu a zbožnosti zasvěcenou horu nazvali Filérimos, t.j. česky "samotář". 

Během italské okupace (1912-1943) zrestaurovali italští archeologové byzantský klášter, zrekonstruovali stavby z období johanitů a obklopili území pěstěným parkem. 



Vybírá se vstupné na Akropoli , děti do 12 let polovic, v neděli všichni zdarma. Otevřeno je úterý až pátek 8:30 až 17:00, v sobotu a neděli jen do 15:00 hodin. V pondělí bývá zavřeno. 

Křížová cesta a jižní vyhlídková rampa je přístupná bez omezení a bezplatně. 

U parkoviště jsou za silnicí za oplocením základy bývalého chrámu z doby byzantské. 

Před opuštěním pahorku je možno v kiosku u parkoviště koupit likér vyrobený ze 7 bylin - "Sete Erbe" - (=sedm bylin, původní název je italský), který je vyroben podle starého receptu italských mnichů. 


Podnebí : 

Vzhledem ke své poloze ve východní části Středozemního moře má ostrov Rhodos nejteplejší počasí ze všech rekreačních středisek v oblasti Středozemního moře a v sezóně je zde jasné slunečné počasí bez deštivých dnů.

Měsíce V VI VI VII VIII IX X

Průměrné polední teploty 20 25 29 32 32 29 24

Průměrné noční teploty 12 16 20 22 22 20 16

Průměrná teplota vody 17 19 21 23 25 24 22

Průměrná doba slunečního svitu 8 10 12 12 12 10 8

Počet deštivých dnů 3 3 1 0 0 1 3

 

 

Telefonní čísla :

Předvolba: 0241
Přístavní úřad: 28888
Policie: 27423
Radnice: 35945
První pomoc: 25555

 

Vyhledat loď l Kapitánské kurzy l Kapitánské průkazy l Počasí Chorvatsko l Počasí Řecko l Meteorologie l Pojištění kauce l Partneři l Mapa stránek I Chorvatsko apartmány
EUROMARINA 2010
Chorvatsko apartmány I ShoreHotel I Windsurfing l eShop4U l MujAndilek
x